Již několikrát bylo na tomto místě argumentováno, že v posledních třech letech akciové trhy při nezaujatém pohledu zvenčí připomínají kolosální kasino a velká většina aktérů na ně vstupuje s předem jasně definovaným motivem – vydělat „nějaké“ peníze.
Problém nastává v okamžiku, kdy se „stroj na peníze“ zadrhne. U většiny nově příchozích je totiž křivka dosaženého výnosu vs. investiční aktivita v zásadě stejná. Na počátku se investor s trhem seznamuje pouze „na papíře“, tj. vede si modelové portfolio, obchoduje nanečisto a těší se z dosažených výnosů. V této fázi povětšinou obchoduje striktně podle příruček a prověřených obchodních modelů, do svého rozhodování nepouští emoce a všechno jede jak na drátku. Po jisté době dojde milý investor k představě, že je neomylný a Warrena Buffetta hravě strčí do kapsy.
Přesně v tuto chvíli bohužel usoudí, že je nejvyšší čas vstoupit na reálný trh a „pořádně mu to natřít“. Zpočátku se mu daří, dobrých obchodů je většina a těch špatných naopak jenom pár, navíc nijak bolestivých. Sebeklam je úspěšně potvrzen a investor vstupuje do čím dál tím větších rizik – přeci se nebude držet při zdi, když mu to tak krásně jde.
A pak to přijde. Jedna či dvě spekulace nevyjdou přesně podle představ a dle obvyklého rčení se „krátkodobá spekulace stane dlouhodobou investicí“. Pokud má daný spekulant skryté sebevražedné sklony, zkusí utrpěné ztráty kompenzovat vyšší obchodní aktivitou a ještě riskantnějšími obchody. Občas to někomu vyjde, ale velká většina se naopak zahrabe do ještě větší finanční „díry“. To následně vede k tomu, že sebedůvěra vyprchá, aktivita ochabne a investor se oproti prvotní fázi začne naopak ujišťovat v tom, že „akcie nejsou pro mě“.
Na setkání s klienty vždy opakujeme, že kapitálový zisk je jenom jedním z požitků spojených s investicemi do akcií. Tím druhým – o poznání dlouhodobějším, a proto z definice nudnějším – jsou dividendy. Na ty sice není žádný právní nárok, ale představují v mnoha ohledech nezanedbatelný zdroj příjmů. Jenom v rámci jednoho z hlavních amerických akciových indexů – SP500 – je ke včerejšku více jak 40 společností, které nabízejí míru dividendového výnosu přesahující čtyři procenta. To je téměř deset procent celého indexu, mapujícího největší veřejně obchodované firmy na území USA.
Jistě, pro mnoho možná půjde o drobné, ale zapomínat na ně by bylo pošetilé...
