Autori sú redaktormi českých Hospodárskych novín.
Vybudovali miliardové globálne firmy a pomyselné Česko‑Slovensko sa vďaka nim považuje za kybernetickú veľmoc. Zakladatelia Avastu a Esetu sú reklamou na porevolučné úspechy.
Ich firmy dnes digitálne chránia miliardu ľudí po celom svete. Sú príkladom a inšpiráciou, že aj zo skromných pomerov v strednej Európe možno vybudovať unikátne globálne značky.
Spolutvorcu Esetu a jeho najväčšieho akcionára Miroslava Trnku so zakladateľmi Avastu Eduardom Kučerom a Pavlom Baudišom spája tiež prechod do inej role.
Svoje biznisové deti už priamo neriadia, a tak majú viac času na to, čo ich baví a čo považujú za dôležité – okrem iného, podporu občianskej spoločnosti.
Trio podnikateľov, ktorých kombinovaný majetok odhaduje magazín Forbes na tri miliardy eur, sa k svojmu úspechu vypracovalo bez politických konexií.
A ich pohľad na Česko a Slovensko po 30 rokoch od Nežnej revolúcie? Ostávame optimistami, žijeme v super dobe, ale to, čo se deje v spoločnosti, nás trochu desí.
Odpovede Eduarda Kučeru a Pavla Baudiša sme ponechali z dôvodu autenticity v češtine.
Čo ste pred tridsiatimi rokmi robili?
Eduard Kučera: Pracovali jsme s Baudišem částečně jako konzultanti pro jednu anglickou počítačovou firmu. Takže jsem měl satelit a mohl jsem sledovat západní zpravodajství.
Začátkem listopadu jsem měl puštěné Sky News a v jednu hodinu v noci jsem budil ženu a řval jsem „Vstávej, bořej zeď, bořej zeď!“ No a druhý den jsem šel ven a byl jsem hrozně zklamanej, že se nic neděje, že padla Berlínská zeď, ale u nás komunisti furt vládnou. Ale za týden už to bylo i tady.
Pavel Baudiš: Tehdy byl u nás jeden zástupce té anglické firmy, bydlel na Václaváku v hotelu. Pak na pár dní odjel, a když se vrátil, koukal, že přijel do úplně jiné země.
Miroslav Trnka: Vtedy som žil v Trnave a pracoval na vysokej škole. Sedemnásteho sa to ešte len rozbiehalo. Bolo jasné, že to podstatné sa deje v Prahe. Postupne sa to ale prelialo k nám.
Pomáhal som s tlačením letákov a podobne. Mali sme priame spojenie s Prahou, chodili sme do podnikov presviedčať robotníkov, že to, čo sa deje, je správne, a aby sa pridali. Nebol som žiadny hrdina, ale bol som do toho zapojený.
Keď to prasklo, čo vás napadlo? Hneď ste si povedali, že je to príležitosť spraviť biznisovú dieru do sveta?
Pavel Baudiš: Asi nikoho z nás hned nenapadlo, že se vrátí kapitalismus. Ale pak to šlo ráz naráz. Pamatuju si, že mi to úplně nedocházelo ještě v lednu 1990.
To jsme spolupracovali s firmou Trend Micro a její majitel mi volal, že je ve Vídni. A já, že jsem v Praze. On na to, tak přijeď na večeři! Mě vůbec nenapadlo, že to jde. Takže jsem sedl do tátova wartburgu a jel jsem. Když jsem se vrátil, tak jsem si říkal: „To snad není možný, já jsem byl ve Vídni na večeři.“
To byl psychický zlom, kdy mi došlo, že je to opravdu úplně jiné. Začali jsme podnikat, ale ještě několik let jsme vůbec nepřemýšleli o tom, že se naše firma může globálně prosadit. Šlo nám hlavně o to, abychom se nějakým způsobem uživili. Fascinovalo nás, že už nemáme šéfa, že si to můžeme dělat po svém.
Miroslav Trnka: U mňa to bolo trochu iné tým, že otec utiekol začiatkom roku 1969 do Holandska.
